Hledala jsem konkrétní verš, ale najednou mi padl zrak na jinou stránku a mně došlo, že to je to, o čem mám psát. Někomu může znít, že se tato kapitola píše na kdejaký křesťanský dárkový předmět, ale právě proto, že je tak úžasná a jistě již zasáhla mnoho lidí.
- Korintským 13.
Myslím, že v dnešních dnech je lásky potřeba o to víc. My jsme byli obdarováni tím největším darem, když jsme poznali lásku našeho Pána. Ano, někdy je to těžké. Máme smutek, strach, vztek, … ale my máme Boha – někoho, komu se můžeme se vším svěřit – a víme, že i když něčemu někdy nerozumíme, že jsme v Jeho rukou. Ale je mi smutno z toho, když vidím kolem sebe lidi, kteří Ježíše nepoznali. Jsou v tom sami. Někdy hledají podporu od lidí, od vesmíru a kdo ví, kde všude. Ale pokoj nenachází.
Když má člověk někoho opravdu rád, chce pro něj to nejlepší. A to nejlepší, co jako křesťané máme, je Kristus.
Ano, říkám lidem o Kristu, ale stále je to jen zlomek těch, které znám. V posledních dnech asi častěji. Možná i v reakci na to, že mi nevěřící říkají, jak tuto dobu těžce nesou. Vždyť je to těžké období i pro křesťana, jak se s tím má tedy vyrovnat ten, kdo Krista nezná? Člověk má asi přirozeně tendenci toho druhého uklidňovat tím, že to přejde, že bude líp. Ale bude opravdu líp? Já věřím, že ano. Nakonec bude nejlíp. Tedy vlastně na začátku bude nejlíp. Pro nás. Ale nenecháváme v tom některé naše blízké a známé samotné tím, že mlčíme?
U sebe jsem došla k tomu, že je to asi o strachu. Ne tolik o strachu z pocitu jakési trapnosti, ale z toho, že když to podám v nevhodnou chvíli nebo nevhodnou formou, člověka od Boha spíš odradím. Uklidňuje mě tedy to, že to má vše v rukou Pán. Chci se modlit za to, aby si mě v tomto směru Pán používal, dával mi příležitosti a moudrost.
… bez lásky nejsem nic … láska je trpělivá … láska se nepovyšuje .. není vznětlivá … ale raduje se z pravdy … všechno vydrží … Láska nikdy neskončí…
LM