Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. (Kazatel 3,1-8)
Všechno má svůj čas. Přiznejme si, jak bychom chtěli dát dění, událostem v našem životě ten náš čas. Něco bychom měli rádi rychle za sebou, jiné by se mohlo odsunout.
Těšili jsme se na jaro a skoro každý druhý den zase sněží.
Naše děti jednoho jarního teplého dne postavily s tatínkem na zahradě trampolínu. Skákaly na ní asi dvakrát. Prozatím je zima.
Jsme často netrpěliví. Chceme co nejméně času trávit čekáním. Někoho čekání úplně vyvádí z míry.
Pán Bůh nám říká, že všechno má svůj čas…
Chce nám mnoho dobrého dát v ten správný čas. Umíme čekat na Jeho čas?
Jsme nemocní a přejeme si rychle se uzdravit.
Pracujeme a přejeme si, aby ty pracovní dny rychle uběhly.
Děti se učí a přeji si, aby měly brzy po škole.
Loni na jaře si nikdo nepomyslel, že by po roce situace s koronavirem byla ještě horší. Skoro všichni čekali návrat do normálu za 2- 3 měsíce.
Přidávám pár zkušeností. Po maturitě jsem za minulého režimu nemohla jít hned studovat. U přijímacího řízení se jim nelíbilo moje křesťanské přesvědčení. Za dva roky, po revoluci jsem směla studovat i na pedagogické fakultě.
Svého manžela jsem potkala, když mi bylo skoro 31. Po komplikované operaci slepého střeva, z lékařského hlediska, děti měly být problém. Pán Bůh nám ze své velké lásky děti přidal. Taky ve svém čase, nebylo to hned. Avšak po deseti létech manželství se nám narodil i pátý, poslední.
Moje maminka sázela u nás zahradě vlašské ořechy. První úrody se dočkala asi po 35 létech. Jednou je taťka pokosil, podruhé stromky omrzly, potřetí je zlomila naše kravička…
Také i já každým rokem sázím tady na Jasence vlašáky. Už byly pokosené sekačkou, zmrzly, loni je zlomila srnka…
Sestra už má další stromky nachystané pro nás. Po otevření okresů je přivezeme.
Možná přijde čas i úrody… vlašských ořechů…
Ztišme se a čekejme na Boha, Jeho čas, Jeho zásah v našem životě, a uvidíme, že je to čas nejlepší pro nás…
K.P.