O čem je Bible

Přestože je Bible psaná tolika autory během tak dlouhé doby a v různých prostředích, prolíná se každou knihou jedno hlavní téma – Bůh a vztah mezi lidmi a Bohem. Bible odpovídá na otázku, jaký je Bůh. Dozvídáme se, že je mocný stvořitel vesmíru, nebe a země, rostlin a zvířat. Nakonec také stvořitel člověka, se kterým chce mít a měl blízký láskyplný vztah. Jak čteme dále, tak zjišťujeme něco o nás lidech. Člověk tento vztah zahodil a vybral si vlastní cestu, na které odmítl Boha. Od té doby zakoušíme důsledky vlastních hříchů, nebo chcete-li špatných rozhodnutí, které nám přináší bolest, trápení, rozbité vztahy a v konečném důsledku i smrt. Ve Starém zákoně častokrát čteme o Božích hrozbách, ale ty jdou vždy ruku v ruce s Boží láskou, s jeho voláním na člověka, s jeho snahou přivést lidi zpátky k sobě.

Čteme o historii Izraele. O tom, že Bůh si zvolil Abrahama a z něj vybudoval židovský národ, který byl sice malý počtem, ale měl veliké poslání – ukázat lidem jaký je Bůh a jaké dobré věci pro lidi má. Podobně jako první lidé se však i tento národ mnohokrát odvrátil od svého Boha, opakovaně se přizpůsoboval okolním národům a jejich často krutým a nelidským praktikám. Tato jeho rozhodnutí nezůstala bez následků, a tak můžeme číst o rozpadu izraelského království, o rozprášení Židů, a pak o jejich návratu a různých radostných i smutných obdobích. I přes opakované pády Izraele zaznívá častokrát skrze proroky poselství o naději, o Mesiáši, který přijde na zem, shromáždí rozprášený lid a nastolí Boží království.

Nový zákon nám představuje osobu Ježíše Krista, který se narodil poněkud zvláštním způsobem (z mladé panny) a jehož narození provázely neobyčejné věci (lidem se zjevovali andělé, zazněla různá proroctví, král se jej snažil zabít jako malého atd.). Jako bylo jeho narození zvláštní, tak také další život se vymykal tomu, co lidé znali. Ježíš projevoval moudrost, lásku, soucit, ale také brojil proti náboženství, proti překrucování Božího slova a proti všem, kteří kladli lidskou tradici výše než Boha. Také konal zázračné činy (uzdravoval, chodil po vodě, rozmnožil jídlo, vzkřísil z mrtvých atd.) a shromáždil kolem sebe skupinu učedníků, kteří s ním chodili a učili se od něho. Vždy vzbuzoval zájem davů, které také vyučoval o Bohu, ale od nichž odmítal být prohlášen za krále, ačkoli se o to pokoušeli. Nejvíce však popouzel náboženské vůdce té doby tím, že se prohlašoval za Boha. Prohlašoval o sobě, že odpouští hříchy a také, že bude zabit a vzkříšen z mrtvých. Právě díky těmto takzvaným rouhavým (Boha urážejícím) věcem byl opravdu popraven. Naděje jeho učedníků na to, že on je tím pravým Mesiášem se rozplynula a oni se rozutekli.

Avšak třetího dne po jeho smrti našly ženy jeho hrob prázdný a on se začal ukazovat svým učedníkům, začal jim připomínat, že to vše jim říkal předem a že o tom psali proroci ve Starém zákoně. Dozvídáme se, že o letnicích dostali učedníci sílu od Boha a ze skupiny strašpytlů, kteří se po Ježíšově smrti rozutekli, se stala skupina odvážných mužů, kteří zvěstovali živého Krista a potřebu člověka dát se smířit s Bohem. Jejich zvěst byla, že Ježíš je živ, že člověk se nemůže k Bohu dostat sám vlastním úsilím, dobrými skutky, ale že jediná cesta je právě onen Ježíš. Ježíš, který zjevuje, že Bůh je láska, neboť dal to nejcennější, sebe sama, abychom my směli znovu přijít k němu. Ježíš, který zemřel na kříži, aby nesl trest za zlé myšlenky, slova a skutky lidí, který vstal z mrtvých a nabízí nám Boží odpuštění. Odpuštění, které můžeme přijmout když s lítostí uznáme, že jednáme špatně proti Bohu i lidem, když se od toho odvrátíme a vírou přijmeme, že Ježíš Kristus je řešením pro obnovení našeho vztahu s Bohem. Odpuštění, které nás má vést k tomu, že budeme žít, jak se Bohu líbí, že budeme milovat Boha, druhé lidi a uznáme Boha za našeho pána. Touto zprávou učedníci, kterým se začalo říkat křesťané, zasáhli oblast tehdejší římské říše, přičemž je to často stálo pronásledování a mnozí pro Krista zemřeli. Během té doby vzniklo mnoho místních církví a jim jsou adresovány dopisy Pavla, Žida, který nejdříve pronásledoval křesťany, ale který uznal Ježíše za toho zaslíbeného Mesiáše a stal se tím, kdo přinášel zvěst o smíření s Bohem pohanům, čili lidem mimo Izrael. Také si můžeme číst dopisy Janovy, Petrovy a dalších, které nám ukazují mnohé o tom, jaký je Bůh. Bible končí zjevením o tom, jaké to bude, až se Ježíš vrátí zpátky a nastolí zaslíbené a očekávané Boží království. Tehdy ti, kdo přijali Boha a jeho cesty, budou věčně s Bohem v nebi, kde už nebude ani hřích, ani bolest ani smrt. Naproti tomu ti, kteří dali přednost vlastním cestám před Bohem, budou věčně bez Boha v pekle, kde bude plno trápení, slovy Bible “pláč a skřípění zubů”.