U nás doma se vždycky věřilo v něco, takže když jsem se poprvé více o Bohu dozvěděla na křesťanských táborech ČCE, nebylo mi to nijak cizí a vlastně jsem se tak trošku naťukla na cestu k Bohu. Několik let můj vztah s Bohem byl spíše nic než moc, věřila jsem v něj, modlila se k němu, ale tím to asi haslo.
V sedmé třídě jsem se spolužačkou začala chodit na kurzy ruštiny, které tenkrát byly na Jasence ve sborovém domě CB. Nějaký čas potom jsem kývla na nabídku jet na Multicamp. A tak jsem se během skvělých osmi dnů seznámila s většinou mládežníků a více se dozvěděla o Bohu. Domů jsem se vrátila úplně přeměněná a odhodlaná udělat ve svém životě plno změn.
Tu největší změnu jsem ale provedla až na Festivalu UNITED. Při večerním programu běžela tradičně pozvánka do poradenské místnosti. I přesto, že jsem v ten okamžik neměla žádný problém, něco mě tam stále táhlo a já sebrala odvahu a zašla tam. Musím říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala, protože po dlouhém rozhovoru s duchovním poradcem jsem se plně rozhodla pozvat Boha do mého života! 22. 8. 2013 započala má dobrodružná cesta s Bohem.
Po počátečních problémech, které zažil asi každý nově obrácený z nevěřící rodiny, kdy se se mnou přestali na chvíli bavit mí kamarádi, protože už prý „nejsem tak vtipná“ a dlouhých debatách s mamkou, která se v té době na církev moc pozitivně nedívala, jsem se přes malou skupinku několika holek dostala až do skupiny mládeže.
Když srovnáte můj život před a po obrácení, na první pohled nenajdete moc změn – odjakživa jsem celkem srab, takže jsem se ze strachu do žádných výtržností nikdy nepouštěla. Můžu ale říct, že za ty tři roky na mě Bůh neskutečně zapracoval a z mého pohledu je můj současný život nesrovnatelný s tím před uvěřením. Uvědomila jsem si, co je v životě opravdu důležité a jaké chci mít priority, poznala jsem úžasná a pravá přátelství, která nejsou jen naoko, ukázal mi naplnění ve službě, která je zároveň mým velikým koníčkem. Dal mi ohromně duchovně vyrůst. Zjistila jsem, že to s ním myslím opravdu vážně a že mu chci patřit na celý život, a tak jsem v létě 2016 zpečetila svou víru křtem
Spousta lidí si myslí, že když uvěří, z jejich života odejde veškeré zlo . Já sama jsem si zažila, že i s Bohem se dá spadnout na dno, i s Bohem se dají zažít špatné chvíle, i s Bohem se dá zhřešit! Ale je tady velmi důležité to spojení S BOHEM, protože jedině s Bohem jsem byla schopná se z toho všeho vyhrabat a nikdy jsem se v těžkých chvílích necítila sama.
Ani teď pro mě není jednoduché poslouchat Boží vůli. Stále se učím přijímat Jeho plán místo mého, i když si myslím, že můj plán je lepší. Stále se snažím chodit vpravo, i když někdy mě to láká jít vlevo. Stále se snažím plnit Jeho zkoušky, i když častěji prohrávám, než vítězím. Vím ale, že Jeho vůle je pro mě lepší než má, že Jeho plán mě dovede k vítězství, ne můj, že jít vpravo sice znamená jít užší a klikatější cestou, ale zato dojít zdárně k cíli. S Bohem vím, že nikdy na nic nebudu sama a nikdy se ani sama cítit nebudu. A nyní nejsem ani slovy schopná popsat, jak jsem ráda, že jsem si uvědomila, že bez Boha taky můžu dojít do cíle, ale s Bohem dojdu mnohem dál.
Bůh mi také štědře daroval svobodu, i když jsem se o ni nikdy neprosila. Dal mi svobodu, že nemusím žít ve hříchu. Dal mi svobodu, že nemusím žít ve strachu. Dal mi svobodu, že nemám potřebu žít ve světě alkoholu a cigaret a známostí na jednu noc, ale že mám chtít něco víc než tyto pomíjivé a prchavé věci. Dal mi svobodu, že můžu žít v Jeho nekonečné a bezbřehé lásce.
Děkuji Ti, Bože, že jsi mě pozval na svou dobrodružnou cestu a je mi ctí, že ji s Tebou můžu jít už třetím rokem. Tak vzhůru za dobrodružstvím a ještě dál!