Ahoj sestry a bratři,
chci s vámi sdílet pár poznámek z kázání z britských křesťanských zdravotnických konferencí, jejichž zvukové záznamy poslouchám při cestování autem. Vybral jsem zajímavé a neobvyklé téma – perfekcionismus.
Petr D.
-
Je to touha po dokonalosti, po excelenci. Je ve své podstatě dobrý a je součástí toho, že jsem jako lidé Božím obrazem. Tvrdá práce, vysoké standardy, upřímné vztahy, morální hodnoty…
-
Když Ježíš učí zástupy, říká na shrnutí větší části: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec.“ (Mt 5:48)
-
Například když jdeme na operaci se srdcem, přejeme si, aby náš chirurg byl perfekcionista a ne jenom nějaký ucházející řemeslník. Perfekcionismus je dobrý a potřebný.
-
Perfekcionismus se ale snadno zvrtne do nezdravého perfekcionismu. Jaké jsou jeho příznaky?
-
Nutkavá sebekritika
-
Zoufalé pokusy ještě více se snažit
-
Neustálý pocit selhání a viny
-
Snaha naplnit své vlastní vysoké standardy
-
Odkládání a posouvání úkolů
-
Kritika a tajné opovržení ostatními, kteří nedosahují našich standardů
-
Černobílé myšlení – něco je buď dokonalé, úžasné a nejlepší nebo to nestojí vůbec za nic
-
Pocit viny a selhání
-
Strach z dopadů svých minulých selhání a strach z budoucích selhání
-
Úzkost z toho, jak mne vidí ostatní
-
Strach, jestli jsem dost dobrý
-
-
Když čtete tento seznam, říkáte si možná, že se vás to netýká a nenacházíte se v žádném příznaku. To je dobře. Možná mohou být takové tlaky v zaměstnání nebo na škole, jsou jistě určitá odvětví, kde je výskyt nezdravého perfekcionismu vyšší.
-
Co ale náš křesťanský perfekcionismus? Modlím se dost hodin denně? Musím více! Mám alespoň 4 služby ve sboru? Mám vzornou docházku na všechny církevní aktivity? Musím více evangelizovat! A některé další z výše uvedených příznaků by se též daly vztáhnout na náš život v církevní rodině.
-
Možná si říkáte, že to je psychologie. Ale jsou v tom i duchovní aspekty:
-
Pýcha, zaměření na sebe, na mé cíle, na má selhání
-
Touha po kontrole nad situací, nad mým životem
-
Naslouchání Zlému, který se tváří jako hlas našeho svědomí – vnitřní hlas, který nás vede do deprese, pocitu selhání, přitakává, že nestojím za nic, že se málo snažím, že musím už fakt makat, že nejsem hodný Boží lásky, že jsem zklamal Boha… To není naše svědomí, to je ďábel.
-
-
Co s tím? Žádný jednoduchý okamžitý lék neexistuje, navíc nechceme zahodit celý perfekcionismus, ale stát se „zotavujícím se perfekcionistou.“
-
Uvědomit si a rozpoznat nezdravé vzorce mého přemýšlení a chování.
-
Přijmout frázi „dost dobrý. “ Nyní ještě nejsme dokonalí, ale jako Boží stvoření jsme dost dobří (Gn 1:31) k účelu, ke kterému nás stvořil. Tak nás Bůh stvořil a takové nás miluje (Jr 31:3).
-
Rozpoznání hlasu toho Zlého. Musíme se mu vzepřít (Jk 4:7, 1.Pt 4:6-11, Mt 4:1-11).
-
Zaměření se na skutečnou Pravdu. Naslouchání hlasu Ducha Svatého. Poznáme ho třeba tak, že odráží jeho charakter (Ga 5:22-23). Přijetí naší identity v Kristu – záleží na tom, co si o mně myslí Bůh, ne co si o sobě myslím já nebo co si myslí ostatní. Boží milost nás osvobozuje od viny (to, co jsme udělali) – odpouští nám. Boží milost nás ale osvobozuje i od studu a hanby (kým jsem) – přijímá nás, dává novou identitu
-
Psychická hygiena – nic moderního, nic nového pod sluncem, apoštol Pavel o ní mluví ve Fp 4:8
-