Po nedávném odchodu bratra Mirka Hurty na věčnost jsem si kromě jiného připomínal i rozhovory, které jsme spolu vedli. Některé z nich se týkaly také smrti a věčného života. V této souvislosti mi přišel na mysl verš, který mě znovu a nově oslovil: A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista (Jan 17,3).
Dá se říci, že to je možná trochu neobvyklá definice věčného života. Mnoho lidí si totiž myslí, že hlavní charakteristikou věčného života je především to, že nikdy nekončí. A zde najednou čteme, že věčný život ani tolik nespočívá v délce trvání, ale především v poznání Boha.
Jak tomu ale máme rozumět? A je vůbec možné Boha poznat? Vždyť v Bibli čteme, že Boha nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět (1 Tim 6,16). Boha skutečně nikdo neviděl, ale naproti tomu mnoho lidí vidělo Ježíše. Dá se tedy říci, že Boha můžeme poznávat jen v Kristu a skrze Krista. To také potvrzuje Ježíšovo slovo: Kdo vidí mne, vidí Otce (Jan 14,9).
Jak ale můžeme poznat Boha, který se zjevil v Kristu? Podobným způsobem, jako poznáváme lidi. Při jejich poznávání nám asi příliš nepomůže, pokud si obstaráme jejich osobní údaje a zjistíme si o nich i všechny možné další informace. Protože druhého člověka můžeme blíž poznat jedině tak, že s ním vstoupíme do osobního vztahu. A podobně i Boha můžeme poznat jedině tak, že s ním navážeme osobní vztah. Jinak řečeno – osobu nemůžeme poznat jinak než osobně. Poznat Boha tedy znamená vstoupit s ním do vztahu lásky a oddanosti k němu. A skrze tento vztah s Bohem zároveň vstupujeme i do věčného života.
Všichni víme, že když vstoupíme do vztahu se smrtelným člověkem, tak doba trvání tohoto vztahu bude ohraničena délkou jeho nebo našeho života. Pro takový vztah platí to, co je často součástí manželského slibu: Platí do doby, dokud partnery nerozdělí smrt.
Jestliže ale vstoupíme do vztahu s věčným Bohem, trvání tohoto vztahu nebude ohraničeno pouze délkou našeho života. Protože vztah s věčným Bohem není nijak časově omezen – trvá opravdu věčně. A Bůh v tomto vztahu do nás vkládá svůj věčný život. Poznat Boha tedy nejprve znamená narodit se z Boha, a potom žít život věčnosti, který začal už zde a nyní. A tento život není závislý na vnějších podmínkách – tedy ani na problémech, které nám způsobuje současná pandemie. Např. naše setkávání při bohoslužbách je jistě důležité, ale není rozhodující pro náš osobní život s Bohem. Ten je určován především tou pravou, duchovní bohoslužbou (Řím 12,1-2).
Přesto nám v souvislosti s věčným životem zůstává mnoho otázek, na které neznáme odpověď. Bratr Mirek už zřejmě odpovědi na některé z nich zná, protože už přešel na druhou stranu věčnosti. My však už nyní, i s mnoha nezodpovězenými otázkami, můžeme každý den „žít věčný život“. A přitom se můžeme navzájem povzbuzovat např. slovy apoštola Pavla: Ani smrt či cokoli jiného nás nemůže odloučit od Boha a jeho lásky (Řím 8,38-39).
Josef Fišer