Milé sestry, milí bratři, před pár dny jsme si připomněli ten nejvýznamnější křesťanský svátek. Od doby Ježíšova zmrtvýchvstání uplynulo již více než 2000 let. Právě během Velikonoc mě oslovil jeden biblický text, se kterým bych se s vámi rád kratičce podělil.
Kdo z vás by byl schopen okamžitě vyjmenovat všech 12 Ježíšových učedníků? Mně osobně to trvalo pár minut, než jsem je poskládal všechny dohromady. Ten, který mě však napadnul jako jeden z prvních, byl Tomáš (možná snad proto, že se tak jmenuje můj brácha). Zajímavé je na tom to, že právě Tomáš, či Jidáš, ti, kteří pochybovali o Ježíšově svatosti, nás většinou napadnou nejdříve. Není to snad proto, že s nimi máme hodně společného, že se v nich nalézáme?
Ve 20. kapitole Janova evangelia se dočítáme, že apoštol Tomáš po Ježíši požadoval důkaz, “rychlotest”, aby mohl uvěřit jeho zmrtvýchvstání. Nestačila mu pouhá zvěst jeho bližních. V této nelehké době, kdy se potýkáme s pandemií Coronaviru, potřebujeme i my takový rychlotest, abychom uvěřili tomu, že je někdo opravdu tímto virem nakažen. Jestliže test nemáme, nevěříme. Obdobně, stejně jako u Tomáše, je tomu i v našem křesťanském životě. Často po Bohu požadujeme nějaká znamení, důkazy, abychom mohli věřit tomu, že existuje. Víra však nespočívá v důkazech, nýbrž v naději. Většinou v něco lepšího, po čem prahneme. Nikdo z nás není schopen vidět v noci slunce, teda pokud se zrovna nenachází někde ve vesmíru. Přesto však každý z nás věří tomu, že znovu vysvitne. Jedno známé přísloví říká, že věřit (domnívat se) neznamená vědět. To, že Ježíš byl, je skutečnost. To, že existuje Bůh, je víra. Boha nikdy nikdo neviděl, přesto však věříme na základě několika důkazů o jeho působnosti, např. skrze naše bližní, Bibli, zjevení, úžasné stvoření něčeho tak komplikovaného jako je příroda, či lidské tělo, tzv. “náhody” a skrze působení Ježíše Krista.
Víra úzce souvisí s důvěrou. Pokud nám naše maminka, či někdo, ke kterému máme velmi blízký vztah něco sdělí, tak pravděpodobně nebudeme mít potřebu si tuto informaci ověřovat. Stane-li se tak v případě někoho, komu až tak nedůvěřujeme, budeme nejspíš hledat důkaz o tom, jestli tato informace byla pravdivá (skutečná). Bůh nám seslal svého syna, který porazil smrt a vstal z hrobu, protože jsme požadovali důkaz. Tomáš neviděl, a proto nevěřil. Pochyboval o Boží všemohoucnosti, stejně jako je tomu často s námi. Víra však není o tom, že vidíme, ale cítíme, prožíváme. Bůh si přeje, abychom měli s Ježíšem úzký vztah, abychom mu důvěřovali, protože jedině na základě této sounáležitosti je možné věřit v něco tak nevysvětlitelného, jako je Bůh a jednoho dne vstoupit do jeho Království. Ve známé písni Jiřiny Markovové se zpívá: “Milujeme, ač nevidíme, věříme v Něj a jásáme”. Stejně tak i já si přeji, abychom i my v této době budovali s Ježíšem vztah a snažili se s pomocí Ducha svatého vidět to viditelné, co nám tady zanechal, aby pro nás bylo snazší věřit tomu neviditelnému, totiž Boží existenci.
Mockrát děkuji Renatě Zajíčkové, že mi dala možnost s vámi toto krátké zamyšlení sdílet. Z Německa vás všechny zdraví, a Boží požehnání přeje Adam Helis