V posledních dnech mi Duch svatý položil na srdce příběh kolem vzkříšení Krista v Matoušově evangeliu 28 kapitole. Jelikož jsme se nedávno na skupince zabývaly Marii Magdalénou, nejvíc mě oslovila její oddanost být se svým Pánem až do úplného konce, a to i po jeho smrti. Z této věrnosti Marie Magdalény, ale i té druhé Marie v tomto příběhu, měly to privilegium být prvními svědky prázdného hrobu, setkaly se osobně se vzkříšeným Ježíšem a byly pověřeny informovat všechny ostatní o jeho vzkříšení. Tyto dvě ženy se staly prvními nositelkami dobré zprávy o vzkříšení Ježíše.
Bolestivě mě ovšem zasáhl následující úsek, kterého jsem si nikdy dříve nevšimla.
Když ženy odcházely, hle, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím všechno, co se přihodilo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz se slovy: “Řekněte: „Jeho učedníci přišli v noci, a když jsme spali, ukradli ho.“ Doslechne-li se o tom vladař, my ho uchlácholíme a vás zbavíme starostí.” Oni vzali peníze a učinili, jak byli poučeni. A tato zpráva je mezi Židy rozšířena až do dnešního dne.
Matouš 28:11-15
To vážně? Již tak krátce po vzkříšení se začala šířit lež, že Ježíš snad zůstal mrtvý a jeho učedníci ho ukradli z hrobu? A to jen kvůli sebestřednosti pár lidí… Zabolelo mě z toho u srdce… Duch svatý mě vedl do zamyšlení, jestli jsem ve svém životě nejednala někdy podobně. A opravdu, zachovala jsem se tak… a ne jednou. Místo toho abych s radostí sdílela lidem tu radostnou novinu o Boží velké moci skrz vzkříšení Krista nebo vydala opravdové svědectví, jak Ježíš změnil nějakou zásadní věc v mém životě, nechala jsem se zastavit touhou po mém pohodlí. Zamlčela jsem to, co jsem sama z milosti přijala, jelikož ve mně převládl strach a nedostatek odvahy stát se před lidmi zranitelnějšími a říct pravdu.
Poznáváte se v tom taky?
Ať už ano, nebo ne, pro mě se tento příběh stává velmi aktuálním. A to jak díky kurzu Kairos, kterého jsem se měla možnost účastnit on-line, který se věnuje tomu, jak máme jako křesťané naplnit naše poslání. Tak také zjištěním toho, že je na světě dle https://joshuaproject.net/ ještě více než 7000 etnických skupin lidí, které nemají možnost setkat se s křesťany a jít do církve, kde by ve svém prostředí mohli slyšet evangelium. Jak je to možné, když Ježíšova poslední slova tady na zemi v Matouši 28:19-20 mluví jasně: „Jděte a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“
Je před námi ještě kus cesty v naplnění tohoto příkazu a můžeme v tom začít/pokračovat právě dnes. Protože to největší požehnání jsme v Kristu již dostali a každý den se z něj můžeme radovat. Ale mnozí lidé, i v našem okolí, buď ještě neměli možnost slyšet o tom největším daru narození, ukřižování a vzkříšení Ježíše, nebo jim nebyly zodpovězeny jejich otázky, aby tomu mohli uvěřit. Nenechávejme si tento dar uschovaný pro sebe pro opětovné rozbalení příští Vánoce a Velikonoce, ale objevme celou jeho šíři právě dnes a pojďme ho darovat ostatním. Staňme se požehnáním pro ostatní lidi právě dnes!
D.D.