Před nějakou dobou jsem přemýšlel nad jedním slovem z 1 Petrovy 2,4-5, kde se píše, že máme přicházet k Ježíši „kameni živému“ a že i my máme být „živými kameny“. (1 Petrova 2:4-5 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je “vyvolený a vzácný“. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.) Přemýšlel jsem nad tím, proč Petr přirovnává Ježíše ke kameni a ještě k tomu živému. Může být kámen živý? S kamenem si asi dovedeme spojit ledasco, jen ne to, že by byl živý. Co jiného může být lepším symbolem neživosti než kámen. Nakonec jsem to uzavřel s tím, že se jedná jenom o příměr a že u Boha není nic nemožného 🙂 Dál jsem to neřešil.
Tento rok v srpnu jsme se dostali do Broumovských stěn. Krásná příroda, nádherná vycházka… a pak to přišlo. Samé kameny … A když jsem ho uviděl, došlo mi to. Kámen, na kterém je život – živý kámen. To, co se zdálo být nemožné, aby z kamene vyrůstal život, je tady realitou. Živé stromy, které vyrůstají z kamene. Uvědomil jsem si, že Petr měl pravdu. Ježíš je kámen živý. Je pevným základem, ale také živoucím základem. Proto i já, když stojím na něm a z něj vyrůstám, můžu být živým kamenem. To nejdůležitější je ON. Tak jako jsme my na výletě museli přijít ke kameni na obrázku, tak bychom měli přicházet k němu, každý den, po celý život. Chtít s ním žít ve spojení. Přicházet k němu s nadějí a životní důvěru. I mě se k tomuto přicházení staví do cesty všechno možné i nemožné. Přistupujme ale k němu s vírou, s modlitbou, s očekáváním, s touhou, s pokáním, s otevřeností k tomu dát se použít. Pak můžeme být živým kamenem, z něhož jde život a z něhož se staví duchovní dům.
(2 Samuelova 22:32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! Žalmy 62:3 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.)
MI